Řadové číslovky se tvoří od základních číslovek, řadové číslovky 1 - 19 pomocí přípony -t, řadové číslovky nad 20 příponou -st. Některé se tvoří nepravidelně.
1. první |
der erste |
9. |
der neunte |
17. |
der siebzehnte |
2. druhý |
der zweite |
10. |
der zehnte |
18 |
der achtzehnte |
3. třetí |
der dritte |
11. |
der elfte |
19. |
der neunzehnte |
4. čtvrtý |
der vierte |
12. |
der zwölfte |
20. |
der zwanzigste |
5. pátý |
der fünfte |
13. |
der dreizehnte |
30. |
der dreißigste |
6. šestý |
der sechste |
14. |
der vierzehnte |
60. |
der sechzigste |
7. sedmý |
der sieb(en)te |
15. |
der fünfzehnte |
100. |
der hundertste |
8. osmý |
der achte |
16. |
der sechzehnte |
1000. |
der tausendste |
U složených číslovek se stává řadovou číslovkou pouze její poslední díl: 28. - der achtundzwanzigste, 101. - der hunderterste
Číslovky řadové se skloňují jako přídavná jména. Zpravidla stojí před nimi člen určitý nebo zájmeno. Užívají se v časových údajích:
Der wie vielte ist heute?/ Kolikátého je dnes? - Heute ist der fünfte Mai./ Dnes je pátého května.
Den wie vielten haben wir heute?/ Kolikátého dnes máme? - Heute haben wir den fünften Mai. /Dnes máme pátého května.
Datum se vyjadřuje i předložkou am: Wann / Am wie vielten bist du geboren? Ich bin am 2. (zweiten) August 1965 geboren Kdy / Kolikátého ses narodil? Narodil jsem se 2. srpna 1965
Wann kommen Sie? Ich komme am Freitag, dem Zwölften. Kdy přijdete? Přijdu v pátek, dvanáctého.
V dopise se při udávání data obvykle užívá 4. pád, název místa je oddělován čárkou: Berlin, den 7. Januar 1997.
Pro údaje desetiletí, která se v češtině označují řadovou číslovkou (v padesátých letech) má němčina nesklonný tvar zakončený na –er: in den 50er Jahren.
U panovnických jmen se řadová číslovka skloňuje se členem určitým: Rudolf II.- Rudolf der Zweite
Použití der zweite - der andere:
Českému ten druhý odpovídá v němčině spojení der zweite v případě označení přesného pořadí: der erste, der zweite, der dritte, der vierte …Posloupnost může dále pokračovat. Der andere je překladem českého ten druhý v případě porovnávání pouze dvou objektů: Ich habe zwei Töchter. Die eine geht schon in die Schule. Die andere ist mit mir zu Hause.