mein/můj, dein/tvůj, sein/jeho, sein/jeho, ihr/její, unser/náš, euer/váš, ihr/jejich, Ihr/Váš
V jednotném čísle se skloňují jako člen neurčitý, v množném čísle jako člen určitý. Němčina nemá přivlastňovací zájmeno svůj. Přivlastňujeme přivlastňovacím zájmenem příslušné osoby:

 

osobní zájmeno	přivlastňovací zájmeno	osobní zájmeno	přivlastňovací zájmeno
ich	mein	wir	unser
du	dein	ihr	euer
er	sein	sie	ihr
es	sein	Sie	Ihr
sie	ihr

 

Skloňování přivlastňovacích zájmen

 

1. p. mein Anzug	dein Hemd	ihre Tochter	unsere Kinder
2. p. meines Anzugs	deines Hemdes	ihrer Tochter	unserer Kinder
3. p. meinem Anzug	deinem Hemd	ihrer Tochter	unseren Kindern
4. p. meinen Anzug	dein Hemd	ihre Tochter	unsere Kinder

 

Příklad: Dein Auto ist schon alt. (Tvoje auto je už staré.)

Hast du seine Adresse? (Máš jeho adresu?)

Besuchen Sie unseren Kollegen? (Navštívíte našeho kolegu?)

Ich kenne ihre Schwester nicht. (Neznám její sestru.)

Ich will Ihren Kindern ein Spielzeug kaufen. (Chci koupit Vašim dětem hračku.)

Siehst du meinen Sohn? (Vidíš mého syna?)

Wir müssen eure Kollegen einladen. (Musíme pozvat vaše kolegy.)

 

Přivlastňovací zájmeno svůj

 

Ich frage meine Tochter.	Ptám se své dcery.
Du fragst deine Tochter.	Ptáš se své dcery.
Tobias fragt seine Tochter.	Tobias se ptá své dcery.
Monika fragt ihre Tochter.	Monika se ptá své dcery.
Das Kind fragt seine Schwester.	To dítě se ptá své sestry.
Wir fragen unsere Tochter.	My se ptáme své dcery.
Ihr fragt euere Tochter.	Vy se ptáte své dcery.
Sie fragen ihre Tochter.	Oni se ptají své dcery.
Sie fragen Ihre Tochter.	Vy se ptáte své dcery.

 

Příklad: Wo habe ich meine Schlüssel? (Kde mám své klíče?)

Haben Sie schon Ihr Auto verkauft? (Prodal(a) jste už své auto?)

Wir sehen unseren Sohn nicht. (Nevidíme svého syna.)

Kannst du mir dein Buch leihen? (Můžeš mi půjčit svou knihu?)