Slovosled

 

Věta oznamovací
Věta oznamovací má přímý nebo nepřímý pořádek slov. U přímého pořádku slov stojí na prvním místě podmět. Podmětem může být např. podstatné jméno, vlastní jméno nebo zájmeno. Pak následuje sloveso ve správném gramatickém tvaru a ostatní větně členy. Sloveso je na druhém místě ve větě.

 

Podmět	Přísudek	Ostatní  větné členy
Ich	gehe	ins Kino.	Jdu do kina.
Mein Freund	kommt	um vier Uhr.	Můj přítel přijde ve čtyři hodiny.
Karl	arbeitet	heute nicht.	Karel dneska nepracuje.

 

U nepřímého pořádku slov stojí na začátku věty jiný větný člen než podmět, pak následuje sloveso, za ním podmět a ostatní větné členy.

 

Jiný větný člen	Přísudek	Podmět	Ostatní větné členy.
Heute	bleibe	ich	zu Hause.	Dneska zůstanu doma.
In diesem Restaurant	kann	man	gut essen.	V této restauraci se dá dobře jíst.

 

Pokud stojí ve větě oznamovací dva předměty vyjádřené podstatným jménem, má přednost předmět ve 3. pádu.

 

Podmět	Přísudek	Předmět 3. p.	Předmět 4.p.
Ich	kaufe	meinem Kind	ein Spielzeug.	Koupím svému dítěti hračku.
Die Kollegen	schenkten	ihrem Chef	ein Buch.	Kolegové darovali svému šéfovi knihu.

 

Pokud nahradíme podstatná jména zájmeny, má přednost předmět ve 4. pádu.

 

Podmět	Přísudek	Předmět 4. p.	Předmět 3.p.
Ich	kaufe	es	ihm.	Koupím mu to.
Wir	schenken	ihn	ihr.	Darujeme jí ho.

 

Pokud se vyskytne ve větě více příslovečných určení, tak je řazení následující –
čas –příčina – způsob – místo

 

	Čas	Příčina	Způsob	Místo
Mein Freund fuhr	um 7 Uhr	wegen Krankheit	sehr schnell	zum Arzt.	Můj přítel jel kvůli nemoci velmi rychle k lékaři.

 

Pokud použijeme ve větě sloveso s odlučitelnou předponou, stojí tato předpona na konci věty.

 

Meine Tochte steht jeden Morgen um 7 Uhr auf. / Moje dcera vstává každé ráno v sedm hodin.

Ich hole meinen Sohn vom Kindergarten ab. / Vyzvednu svého syna ze školky.

 

Pokud je ve větě způsobové sloveso, stojí další sloveso v infinituvu na konci věty.

 

Ich muss noch etwas einkaufen. / Musím ještě něco nakoupit.

Die Studenten wollen nicht lernen. / Studenti se nechtějí učit.

 

Ve větě se zvratným slovesem stojí sich hned za slovesem.

 

Ich freue mich auf dich. / Těším se na tebe.

Er muss sich von der Arbeit ausruhen. / Musí si odpočinout od práce.

 

Věta tázací

Věty tázací dělíme na doplňovací a zjišťovací. Na začátku doplňovací věty stojí většinou tázací zájmeno nebo příslovce: was / co, wann / kdy, wer / kdo,  wessen / čí, wem / komu, wen / koho, wo / kde, warum / proč, wohin / kam, woher / odkud, wie / jak, wie lange / jak dlouho, wie oft / jak často, welcher / který, was für ein / jaký

 

Tázací zájmeno, příslovce	Přísudek	Podmět	Ostatní větné členy
Wann	kommst	du	nach Hause?	Kdy přijdeš domů?
Was	spielt	man	im Kino?	Co dávají v kině?
Warum	liest	du	keine Bücher?	Proč nečteš knihy?

 

Na otázku zjišťovací odpovídáme Ja / Ano, Nein / Ne. Začínáme ji slovesem.

 

Přísudek	Podmět	Ostatní  větné členy
Hast	du	Hunger?	Máš hlad?
Spielt	Ihre Tochter	Geige?	Hraje Vaše dcera na housle?
Seid	ihr	zufrieden?	Jste spokojeni?

 

 

Věta rozkazovací

Ve větě rozkazovací je na prvním místě sloveso.

 

Mach(e)	es nicht!	Nedělej to!
Besucht	ihn  bald!	Navštivte ho brzy!
Bestellen Sie	etwas zum Trinken!	Objednejte si něco k pití!