Německá slovesa dělíme na pravidelná a nepravidelná. V rámci tohoto rozdělení rozlišujeme pět skupin: pomocná slovesa, slabá slovesa, silná slovesa, způsobová slovesa a smíšená slovesa. Připravili jsme pro vás podrobný přehled časování jednotlivých sloves. Pro všechna slovesa platí určité společné zásady, proto čtěte dále a používejte pomocné menu.
INFINITIV U SLOVES
Infinitiv přítomný a minulý
V němčině jsou čtyři infinitivní tvary. Dva činné a dva trpné.
Infinitiv přítomný - končí na –en: kaufen (koupit), machen (dělat), kommen (přijít).
Některá slovesa mají redukovaný infinitiv přítomný - končí na -n - basteln (kutit), angeln (rybařit), wandern (chodit na pěší túry).
Infinitiv v jednoduché větě stojí na konci věty. V souvětí podřadném se na konec přesouvá určité sloveso.
Příklad:
Ich werde es machen. (Budu to dělat.)
Sie will ein neues Auto kaufen. (Chce koupit nové auto.)
Sie hat gesagt, dass sie nicht kommen kann. (Řekla, že nemůže přijít.)
Infinitiv minulý – skládá se z příčestí minulého a z infinitivu pomocného slovesa haben nebo sein: gekauft haben, gemacht haben, gekommen sein
Často se vyskytuje ve spojení se způsobovými slovesy: Er soll es schon gestern gemacht haben. (Prý to udělal už včera.)
Infinitiv přítomný trpný – skládá se z příčestí minulého a slovesa werden: gekauft werden, gemacht werden.
Příklad:
Es soll gemacht werden. (Má se to (u)dělat.)
Es muss gekauft werden. (Musí se to koupit.)
Die Ware konnte nicht geliefert werden. (Zboží nemohlo být dodáno.)
Infinitiv minulý trpný - skládá se z příčestí minulého + worden sein: gekauft worden sein
Es wird gekauft worden sein. (Asi to bylo koupeno.)
Infinitiv prostý a závislý
Prostý infinitiv se vyskytuje:
a) po způsobových slovesech
Ich muss schon gehen. (Musím už jít.) Sie kann kommen. (Může přijít.) Sie wollen es wissen. (Chtějí to vědět.)
b) po slovesech bleiben, lassen
Bleib sitzen! (Zůstaň sedět!) Lass das liegen! (Nech to ležet!)
c) po slovesech smyslového vnímání
sehen, hören, spüren, fühlen – Ich höre sie kommen. (Slyším ji přicházet.) Ich sehe ihn kommen. (Vidím ho přicházet.)
d) po slovesech pohybu jako gehen / jít, kommen / přijít, fahren / jet, fliegen / letět, rennen / pádit, laufen / běžet
Wir fahren einkaufen. (Jedeme nakupovat.) Er geht schlafen. (Jde spát.)
e) po slovesech lernen, lehren, helfen, heißen,
pokud není rozvitý – Ich helfe dir aufräumen. (Pomůžu ti uklidit.) Wir lehren ihn Auto fahren. (Učíme ho řídit auto.)
f) po slovesu brauchen je užití fakultativní – Du brauchst nicht (zu) lügen. (Nemusíš lhát.)
g) po slovesech finden, machen, schicken, legen, haben, sein ve zvláštních případech – Er schickt sie schlafen. (Posílá ji spát.) Ich fand das Kind auf der Straße liegen. (Našel jsem dítě ležet (ležící) na ulici.)
Infinitiv závislý se vyskytuje:
po slovesech: anfangen, beginnen (začít), aufhören (přestat), vergessen (zapomenout), versprechen (slíbit), gelingen (podařit se) , versuchen (pokusit se) , sich lohnen (vyplatit se) , sich bemühen (snažit se), vorhaben (mít v úmyslu).
Infinitiv závislý je spojen spojovacím výrazem zu, který se klade před infinitiv a píše se odděleně. U sloves s odlučitelnou předponou se vkládá mezi předponu a sloveso. Následuje-li po sobě několik závislých infinitivů, stojí zu jen u posledního.
Příklady:
Er versprach uns einen Brief zu schicken. (Slíbil nám poslat dopis.)
Das Kind begann sein Zimmer aufzuräumen. (Dítě začalo uklízet svůj pokoj.)
Infinitiv závisí:
a) na slovese: Wir denken nicht daran, mitzugehen.
b) na podstatném jménu: Ich habe die Absicht, nach Italien zu fliegen.
c) na přídavném jménu: Es ist nicht leicht, alles gut zu machen.
Spojení slovesa haben + infinitiv s zu vyjadřuje, že podmět má povinnost, možnost něco učinit.
Příklady:
Was hast du zu berichten? (Co máš vyřídit?)
Ich habe etwas zu schreiben. (Mám něco napsat.)
Wir haben viel zu tun. (Máme hodně práce.)
Zvláštní význam má spojení sein + infinitiv s zu. Označuje trpnou možnost nebo nutnost. Překládá se do češtiny výrazy: je možno, je nutno, lze, je třeba, je patrno.
Příklady:
Der Antrag ist auszufüllen. (Žádost je třeba vyplnit.)
Die Rechnung ist zu bezahlen. (Účet je třeba /musí se zaplatit.)
