Konjunktiv se v němčině tvoří od všech časů. Vyjadřuje se jím možnost, nejistota, neskutečnost, přání, skromné mínění, vybídnutí.
Konjunktiv přítomného času se tvoří přidáním koncovek e, st, e, en, et, en k nezměněnému infinitivnímu kmeni. Sloveso sein nemá v 1. a 3. os. č. j. koncovku - e: ich suche, du suchest, er suche, wir suchen, ihr suchet, sie suchen, ich sei, du sei(e)st, er sei, wir seien, ihr seiet, sie seien
Konj. přítomného času vyjadřuje:
- splnitelné přán í- es lebe – ať žije
- vybídnutí, příkaz – man nehme an –předpokládejme, man beachte – dbejte, es seien genannt – budiž uvedeny
- přípustku – es sei, wie es wolle – ať je tomu jakkoli, es koste, was es wolle – ať to stojí cokoliv
Konjunktiv perfekta se tvoří pomocí slovesa sein nebo haben v konjunktivu prézenta + příčestí minulé významového slovesa: ich habe gesucht, du habest gesucht, er habe gesucht, wir haben gesucht, ihr habet gesucht, sie haben gesucht, ich sei gereist, du seiest gereist, er sei gereist, wir seien gereist, ihr seiet gereist, sie seien gereist
Konjunktiv futura se tvoří pomocí konjunktivu prézenta slovesa werden+ infinitivu významového slovesa: ich werde suchen, du werdest suchen, er werde suchen, wir werden suchen, ihr werdet suchen, sie werden suchen
Konjunktivy se užívají v nepřímé řeči. Pro vyjádření názorů a pochybností, u kterých si nejsme jisti, zda jsou zcela pravdivé.
Pokud se tvary konj. přít. času a indikativu shodují, nahrazují se konj. préterita. Je to např. 1. osoba – ich frage, místo tohoto tvaru se užívá ich würde fragen. Vyjadřujeme jimi současné děje.
Pokud se shodují tvary konj. pf. a indikativu, nahrazujeme je tvarem konj. plpf. – wir haben gesucht – wir hätten gesucht
Vyjadřujeme jimi předčasné děje.
V nepřímé řeči se distancujeme od tvrzení, do češtiny se promluva často překládá se slovem prý, asi ... .Tlumočíme něčí názory. Pro vyjádření nejistoty se používá i sloveso sollen.
Sie fragt Peter:
„Kommst du heute?“ – Sie fragt Peter, ob er heute komme. (Ptá se Petra: "Přijdeš dneska?", Ptá se Petra, jestli dneska přijde.)
Warum hast du es nicht gemacht? – Sie fragte Peter, warum er es nicht gemacht habe. (Proč jsi to neudělal? Ptala se Petra, proč to neudělal.)
